Práce Cristiny David pokračují a rozvíjí odkaz zlaté éry konceptuálního umění 70. let. Idea umění a její podoba jsou totožné, tedy zaměnitelné. Materiální forma se může opakovat, případně proměňovat v čase pod vlivem konceptu. Přirozeným autorčiným médiem je text doplněný o fotografie nebo videa, které slouží k přesnějšímu vyjádření její myšlenky.

Cristina David skrze svá díla ironicky a hravě nahlíží na svůj život a své okolí. Její osoby se týká i výstava připravená pro Galerii Klubovna. Ústředním bodem je Cristinina výška 154 cm, která byla převedena na míru 1 Cristina (1 Cristina = 154 cm). V centru města Brna a okolí galerie jsou vylepeny cedulky, které v nové míře udávají vzdálenost do Klubovny. Samotný prostor galerie je pak přeměřen a převeden na novou míru. Tato dvě gesta jsou doplněna o starší práce, které se zabývají autorčinou výškou. O staré cestovní pasy, kde si autorka pomyslně polepšila o dva centimetry, které jsou záznamem drobné anarchie se záměrně chybně uvedeným údajem v úředním dokumentu. A o soubor černobílých fotografií autorky bok po boku lidí, kterým je na snímku ve smyslu mytického Prokrústése odříznuta hlava, jelikož objektiv fotoaparátu neúprosně staví do centra svého zájmu postavu autorky. Stavění sebe do středu všehomíra je obvykle vnímáno jako nesnesitelný projev egoismu. Práce Cristiny David je však ironickým úšklebkem nad pojmen Napoleonský komplex.