Eliška Fialová / GARDEN FOLLIES

vystava2

18.7. – 31.8. 2014

Eliška Fialová / GARDEN FOLLIES

 

Mám pro Vás doporučení: …nebo jinak, kdybych měla tu moc, tak bych Vás nejraději otočila ve dveřích na Vašem podpadku a odeslala k nejrozsáhlejší komponované krajině v Evropě – do Lednicko-valtického areálu, který je doslova za rohem. Tam byste si okoukli nějaký ten Janův hrad a udělali si pěknou procházku. Kladla bych Vám na srdce, ať si všímáte ševelícího listí a vlnící se trávy. Snad bych Vám doporučila i vydrápat se na minaret a na vše se podívat z výšky – ale to jen těm, kteří potřebují nápovědu. Pak bych Vás požádala, abyste se vrátili zpět ke Garden Follies, obrazům Elišky Fialové – Váš prožitek bude velký.

Pro ty, kteří nehodlají podstoupit tuto přípravu před příchodem na výstavu mám v zásobě autentický text z pera autorky:

Garden follies je pojem, který jsem si vypůjčila z  krajinářství 18.století. Folly je budova, jež nemá žádného účelu. V anglických a francouzských krajinářských a zahradních úpravách získavaly follies různé podoby, od čínských pagod, egyptských pyramid, jurt, zřícenin klášterů či hradů po selská stavení a pastýřské chýše. Reprezentovaly tak klasické ideje nebo zpřítomňovaly rozličná místa a historická období. Vnímám tyto útvary jako malebné bizarní extrakty idejí. Jsou opředené mohutným romantickým prožíváním, jež jim dává tvar- formuje je. V krajině je každá z nich jen jedním stanovištěm, součástí vztahů v celku.

Znaky v mých obrazech jsou jako follies. Jsou to ‘mocné hloupůstky’*, extrakty z okolí a z historie a kontextu malířství. Jsou to potulné znaky. Každého z nich si vážím a nese pro mě od počátku význam. Jejich původnost je však při mém procesu malování mnohokrát zneužita, přeorána, zahlazena efektem či iluzí, zploštěna v klišé. Je proměněna při  komunikaci s celkem.

Skládám je postupně do celkového obrazu. Vkládám je do prostoru, v němž ve svých vazbách a proměnlivých vztazích jedině existují. Každá struktura, tvar a barva je spolutvůrcem dojmu a prostoru. Vzájemně se neustále popírají a potvrzují, dokud obraz není hotov a zaplněn.

Zahrady mých obrazů jsou proti bezhlavému růstu a bujení, jsou výsledkem vytrvalého pozorování a opakovaného přehodnocování a smiřování mnoha nedostatků. Od ostrůvků – stanovišť čirého malířského uchvácení, od živých detailů postupuji ke sjednocování propojování struktur v návazný terén. Tento terén vydává jako plody zpět základní tvary, které v sobě nesou působnost všech drobností. Celek se potvrzuje v  drobnostech. 

Je pro mě důležité, jak se jednotlivosti k sobě mají navzájem. Můžeme pozorovat: Co ti dva? Ti tři? Tento vůči těmto? Každá část se pne, nějak se staví vůči okolí, přiživuje se nebo se obrací natruc. Hmota obrazu se leskne jednotlivostmi. Malířské znaky (- tahy, barvy), jakkoli  jsou odvozené od přírodnin, se snaží nebýt jen hemžením, mají své přesné vlastnosti a chování.

Místy bych si chtěla vést jako nadšený průkopník abstrakce, který nesen na křídlech vývoje, modernity vtiskává základním tvarům a barvám takovou moc. Místy bych chtěla pozorovat přírodu – město. Každá absolutnost i autentičnost se však napřed jaksi rozmělní v mnohosti, aby se v celku mohla znovu objevit…i když jaksi přesetá, nahlodaná, částečně šmouhatá a zmatnělá.

Neznám zaujatějšího malíře než je Eliška. Tedy, abych se opravila, znám mnoho zaujatých malířů, ale jen z Elišky mám pocit, že se narodila se štětcem v ruce nebo alespoň s malou skvrnkou od barvy někde na zápěstí. Stačí ji pozorovat při práci a uvědomíte si, že se díváte na postavu umělce z jiného století. Zaujetí a pohlcení prací střídá váhání. Váhá, často. Maluje, aby vzápětí vše znovu přehodnotila a zkusila nanovo. Nejista správností tahu přemalovává, vrství a zaplňuje svoje obrazy k prasknutí. Dochází na hranu snesitelnosti, aby poté nalezla idální míru – balanc. Zeptáte-li se autorky, bude vždy se svojí prací nespokojená. Ovšem my, diváci, se můžeme přesvědčit, že její obavy nejsou na místě. Osobně se nemohu dočkat, až Eliška pro svoji práci nalezne další témata, třeba lidských sídel – budeme pak svědky explozí a střetů struktur…?

Eliščiným zájmem a důsledným zkoumáním, prošlo dílo Julie Mehretu, newyorské umělkyně, tvůrkyně obřích pláten s rozmáchlými gesty a vířícími částicemi. Až překvapivě kontrastně působí obrazy Mehretu a Eliščina práce. Energické linie podle pravítka versus váhavá, ztrácející se linka; jednolité, ohraničené plochy proti valérům barvy s nejasným obrysem; automatické šrafury versus řada pokřivených čar. Poměřujeme tu výsledek exaktního zkoumání proti poezii svého druhu. Jen velmi těžko se mi hledá tvůrčí, spřízněná duše dneška – umělec, malíř s podobnou mírou citu tak umně proměněnou v linku. Elišku nelze poměřovat s dnešní strohou a uspěchanou dobou. Museli bychom se projít van Gogovou loukou nebo se ponořit hluboko do růžového keře, kdesi pod Fragonardovou houpačkou, zapomenout na strojenou povrchnost celého výjevu a věnovat se jen a jen listoví.

*follies – též angicky: hlouposti, pošetilosti

Marta Fišerová

Eliška Fialová
*1988 v Českých Budějovicích. Žije v Praze. Vystudovala na Fakultě Výtvarných umění, VUT v Brně v ateliéru Malba II Luďka Rathouského.

 

vystava1

vystava2

vystava3

eliskafialova