Karolína Kohoutková / OLD YOUNG

pohled9

22.10. – 20.11. 2014

Karolína Kohoutková / OLD YOUNG

 

Počátek je někde ve fotografiích z vánoc. Rychlý sled fotek nejmilejších v hromadách balícího papíru s úsměvem bez rukou a bez nohou – tedy abychom se dobře chápali – bez rukou a nohou uříznutých formátem fotografie. Karolíně přišly postavy z fotografií handicapované. Tento fotografický handicap přenáší a staví do kontrastu – tančící, mladá žena na dvou fotografiích, v reálných rozměrech, má ruce a nohy odřezané. Její tělo se prapodivně semklo. Možná je to poslední, křečovitý tanec mladého těla před tím než přijde změna. Je to jak záznam snu. Sen dívky před tím, než se stane ženou a sen ženy než se stane starou babkou. K tomu šátek – ten který na vsi patřil k nezbytné výbavě každé staré. Šátek s lebkou dokonává celý proces ke smrti. Figury jsou vystřiženy ze snových vystřihovánek. Z vystřihovánek o koloběhu života ženy.

Úzké provázání s žitou a vnímanou realitou autorky je divákovi až mrazivě zřejmé. Není to uměle vybájená historka o tom jak to chodí, je to popis skutečnosti, který jen umocňuje fakt, že autorka je zároveň i zobrazovanou ženou.

Příběh o koloběhu života skončil a nám zůstaly před očima jen dvě v pohybu zafixované postavy. Fixované tak, jak to umí jen fotoaparát. Fotografie jsou opřené o zeď “fotoateliéru”, aby přes všechnu svoji vážnost nelezly do záběru. Na scéně je totiž hybrid, který se snaží propojit dvě období života ženy. Je křížencem elegance leopardí kůže s účelností tolik potřebnou stáří. Mladému oku, které si odmítá připustit nástrahy budoucnosti může objekt připadat navýsost směšný. Oko staré by se snad mohlo urazit nebo naplnit slzami.

Berle opět slouží svému účelu. Podpírají. Berle jsou spojeny s věkem nebo handicapem. Přitom samy jsou handicapované – vratké, labilní – pokud nevytvoří tým jsou většinou k ničemu. Berlová trojnožka vzpírá torzo milenců. Labilní pár. Dvojice, nad kterou se povytahuje obočí. Stará a mladej. Stará odhodila svoji leopardí kabelku a lísá se na mladého. Ten září – spíše mladostí než radostí? Nebo snad z prostého faktu, že je o jeho handicapované tělo, podpírané berlemi, dobře postaráno? Pokouším se v mytologii najít ekvivalentní pár. Chci totiž vědět jak to s nimi dopadne. Opačných příkladů je mnoho. Stará a mladý žádný. Tímto, kdo by to byl řekl, netradičním, emancipovaným, partnerstvím Karolína Kohoutková uzavírá svůj “fotoateliér” specializující se na příběh ženského života. I tento objekt je mimo záběr. Stojí v rohu před nekonečným pozadím, tam odkud obvykle přichází zdroj světla. Vrhá nové světlo na všechny ostatní a já se jej snažím vnímat jako happy end.

Karolína Kohoutková si ve své práci všímá gradientu ubíhajících let. Ze své pozice stoupá do té temnější poloviny lidského života, ostatně jako my všichni, Evropané. Mrazivým až sarkastickým způsobem odráží skutečnost stárnutí populace. Kabelka z leopardí kůže, módní doplněk, který jen stěží bude plnit jinou funkci než dekorativní, se může lehce stát novým super designovým kouskem pro starší parádivé dámy. Doufám, že si jej se svými důchody budou moci dovolit.

Marta Fišerová

Karolína Kohoutková
*1974 v Brně. Vystudovala na Fakultě výtvarných umění, VUT v Brně v ateliéru Tělového designu.

 

Jsi koza. Jsi koza. Achjo, jsi prostě koza. Voníš po jetelině a mlíku. A po kozlovi

Máš krásné oči.

Sněhobílá, dorůžova

Dlouhé chlupy se na kohoutku ranním vlhkem seskládaly ve zvlněný ornament.

Zapíchlá do země – trčíš, máš kolík s řetězem.

Trkni mě!

Místo kytice hodila knížku za sebe a začala číst kde se rozevřela. Rozevřela se a hodila znova a pak znova.

Skalpovala Batmena a obrátila jeho kostým naruby. Teď jej podpírá v navoněném podpaží.

Moje klasická, černobílá fotografie z vany

Známe to(?)

Memento mori, still life, baroko

Dalí a Chirico

Po stopách designu smrti na čas

(Barbora Trnková)

 

pohled2

Pohled10

pohled7

pohled8

pohled5

IMG_0327

IMG_0325

IMG_0322

photo 4

IMG_0323

Print