Andrea Demek / MORFOLOGIE PROSTORU

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

29.7. – 20.8. 2015

Andrea Demek / MORFOLOGIE PROSTORU

 

Andrea Demek ve své práci často využívá jednoduché materiály, jako je dřevo, molitan nebo kámen, jejichž prostřednictvím se snaží reagovat na situaci, která se v místě, pro něž dílo připravuje, již odehrává. Navazuje na barevnost a struktury, jež se v daném prostoru vyskytují, zároveň však do něj svojí intervencí vnáší nové detaily, které mohou diváka přimět k pozastavení se nad již existujícím, dříve nepovšimnutým, specifikům daného místa, mohou jej přimět k intenzivnější úvaze, ale mohou vést i k úsměvu a dokonce v některých případech i k přehlédnutí, které zpětně navrtává mysl z otázkou „co tam jenom bylo špatně?“

Do jisté míry by tento přístup bylo možné zařadit mezi práce dalších současných umělců repetitivně reagujících na konkrétní prostor a situaci (za všechny jmenujme Dominika Langa, pomníky Krištofa Kintery, některé z Participů Tomáše Vaňka). Tímto srovnáním však nechci docílit mylné interpretace vedoucí k domněnce, že cílem Andrey Demek je sledovat nějaký aktuální fenomén. Její práci pochopitelně nelze vyjmout z prostorového a časového kontextu, v němž vzniká, přesto se domnívám, že snaha o bytí trendy je pro ní naprosto nepříznačná. Ostatně pokud bychom chtěli být v této úvaze precizní, stačí si vzpomenout na práci se světlem v místě, pro něž Bernini vytvořil Vidění svaté Terezie, či – bráno ad absurdum – na jeskynní malby.

I v práci Morfologie prostoru se Demek inspirovala zvoleným detailem, v tomto případě atypickým oknem složitě členěným jednotlivými okenními tabulkami. Řád pravých úhlů, bez kterého by okno nemohlo plnit svoji funkci, rozvíjí Demek v prostoru galerie do intervence, v níž tento řád přestává fungovat a platit a nahradila jej destrukce. Přesto bych ji nenazvala destrukcí brutální (Demek i při ní důsledně ctí místo a jeho atmosféru), ani destrukcí trudomyslnou, jako spíše destrukcí nutnou pro uvolnění prostoru ke znovuzrození, za které lze ostatně brát konstrukci analogickou okennímu rámu, umístěnou na stěně galerie.

Galerie Klubovna se přitom pro Anderu Demek stala svého způsobu prostorovým skicákem, v němž postupně zachycovala různé fáze svého tvůrčího postupu, aby tak, na konkrétním místě a v konkrétním prostoru, dospěla k formě, s níž bude nejspokojenější. I tento proces, jakkoli může být časově, finančně i psychicky náročný, má své místo v autorčině tvorbě. Celou práci pak můžeme číst „jen“ jako hru s geometrií, nicméně teprve potom, co si ji zkusíme představit v kontextu jiného prostoru, plně pochopíme její hlavní hodnotu.

Silvie Šeborová

 

Andrea Demek *1977 v Mostu

Bakalářský titul získala na Fakultě umění a designu na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde studovala Ateliér skla a Ateliér přírodních materiálů, ve studiu pokračovala v Ateliéru nefigurativního sochařství na Fakultě výtvarných umění v Brně. Působila jako vedoucí ateliéru Výstavnictví a prostorová tvorba na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jihlavě – Heleníně, v současné době vede Oddělení pro práci s veřejností v Moravské galerii v Brně.

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

07

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

14 15

druhy_plakat_andrea_WEB

Rozhovor s autorkou: