Jean-Philippe Paumier / PRECIOUS FRAGMENTS

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

3.6. – 25.6. 2015

Jean‐Philippe Paumier / PRECIOUS FRAGMENTS

 

Precious fragments (Vzácný fragment) je název, pod kterým představuji svůj projekt pro Galerie Klubovna. Práce se dotýká úvah o paměti a je založena na fenoménu stálosti vizuality. Experimentálnı́instalace ‐ projekce diapozitivů s motivem poklidných krajin na fosforeskujı́cı́ projekčnı́ plochu je hlavnı́m prvkem výstavy.

Základnı́m nástrojem instalace je klasický diaprojektor s časovým spı́načem. Ten je jistým způsobem rozkročen mezi klasickou fotografii (nehybný, hmatatelný obraz) a Zilmem (pohyblivým, projektovaným obrazem). Samotný zásobnı́k diaprojektoru naznačuje časovou posloupnost a nabı́zı́neměnnou přı́tomnost.

Po zobrazenı́ jednotlivého diapozitivu se projekce na okamžik zastavı́. Dı́ky světelným vlastnostem podkladu projekčnı́ plocha nenuceně odhalı́ přetrvávajı́cı́ vjem (paobraz – onen obraz, který se vyjevı́ v mysli jedince po zhasnutı́ vysvětleného motivu), ten je monochromnı́ a pozitivnı́. Obraz se vynořı́ jako přı́zrak, vzpomı́nka, která se zjevı́ pouze na krátkou chvı́li a okamžitě se rozmaže, stává se nejasnou a nakonec zmizı́ úplně. Posloupnost diapozitivů a jejich dočasné postavenı́ může být vnı́máno jako snaha vizualizovat proces fungovánı́ paměti s jejı́ funkcı́ překrývánı́m různorodých, naléhavých nebo dočasných myšlenek.

Vývoj tohoto projektu se potkává s mým osobnı́m zájmem ve znepokojivém paradoxu: mohl by stı́n eventuálně vytvářet svůj vlastnı́ stı́n? Bylo by alespoň z části možné, aby stı́n vytvořil svůj vizuálnı́ ekvivalent?

Jean‐Philippe Paumier

 

 

Věci, jako citrony, bageta, nebo budı́k, které jsou tak běžné, že nevyvolávajı́ žádnou emoci se v rukou Jean‐Philippe Paumiera dostávajı́ do nové, lehce ironizujı́cı́ polohy. Jean‐Philippe na ně nahlı́žı́ z jiného úhlu, posouvá je do dalšı́ roviny a podává je pozorovateli s absolutnı́ samozřejmostı́ a bez jakéhokoli komentáře zpět. Autor se nespokojı́ pouze s citacı́ objektů, tak jak ji známe z děl klasiků jako je Claes Oldenburg a jeho zásah nikterak neaspiruje na nepřehlédnutelný objekt. Je spı́še nenápadnou intervencı́, která by nálezce zauzlované bagety mezi ostatnı́mi pekárenskými pochoutkami spı́še pobavila a tı́m splnila svůj účel. Pokud by vedla k dalšı́m úvahám, šlo by o přidaný efekt.

Vzácný fragment obsahuje tento ironizujı́cı́ element pouze okrajově. Je symbolickým vypořádánı́m se s pozůstatky obrazu v našı́ mysli. Vzpomı́nky, které byly tak jasné se postupem času vytrácejı́ a blednou. Pamatuji se, jak jsem jako dı́tě koukala do slunce, pak zavřela oči a pozorovala jeho monochromnı́ obrys. Přesně tak funguje i instalace v hlavnı́m prostoru Klubovny. Protiváhou k této projekci je obraz v druhé mı́stnosti se svým zvukovým doprovodem, záznam z čı́selné stanice.

Autor předkládá směsici prvků a myslı́ přitom na teoretika filmu Lva Kulešova. Jenže výsledek nelze tak snadno předvı́dat jako při známém experimentu. Výsledek přicházı́ až s každou subjektivnı́ reakcı́ diváka.

Kurator: Marta Fišerová

 

Jean‐Philippe Paumier * 1980 v Tours, Francie
Žije a pracuje v Amsterdamu. Vystudoval historii uměnı́ na pařı́žské Sorboně a na Škole uměnı́ v Rouen ve Francii

KONICA MINOLTA DIGITAL CAMERA

 

poster_WEB

 

Rozhovor s autorem: