Jiří Žák / DU FORMA

Duforma_pluslogo

12.2. – 5.3. 2015

Jiří Žák / DU FORMA

 

Stalo se Ti někdy, že sis prohlížel sled obrazů, fotografií nebo kreseb bez popisu či vysvětlení? Taky si jistě vybavuješ, co se dělo v Tvé hlavě. Celkem rychle a bez velkého snažení Tvoje mysl začala realizovat představy na základě viděného. Tvůj vlastní příběh. A pak přišel vypravěč “reality”, všechno začalo nanovo. Bylo těžké přesvědčit Tvoji hlavu o druhém, “pravdivém” příběhu.

Film Jiřího Žáka, na který se právě díváš, v sobě skrývá něco podobného. Epické vyprávění, které by mohlo být stejně dobře smyšleným příběhem jako popisem viděného, potažmo prožitého.

Stejnou nejistotu cítíš i z projevu chlapce. Mluví k sobě? Z počátku si jsi jistý, že tomu není jinak. Rozehrává se hra. Vyprávění se po úvodu (který sám o sobě nutí diváka přemýšlet o historicko-politickém kontextu) stáčí k médiu filmu. Chlapec vznáší stížnost na funkci natočeného materiálu. Není záznamem daného momentu, ale artefaktem ve sbírce.

Pozbýváš se jistoty, mluví snad chlapec k někomu třetímu? Filmový materiál byl drahý a dalo se na něm zachytit jen pár minut. To nutilo amatérské filmaře k tomu si skutečně vybírat. Snažili se tímto výběrem něco říct? Přece žádné médium není neutrálním kanálem pro přenos informací, ale určuje, co bude možné sdělit a co sdělit nelze. Nelže však jen filmový aparát, jehož vnitřní procesy jsou pro nás skryté a nepochopitelné. Nelže jen kameraman, který přístroj drží, a tak směřuje náš pohled. Lžeme i my, kteří před ním stojíme. Performujeme naše životy. Předvádíme úkony. Stěžuje si dál na etiku, pravdomluvnost a výpovědní hodnoty filmových materiálů.

Na konci slyšíš, obrací se snad k Tobě? …když tu teď stojíš, uprostřed galerie a pozoruješ promítací přístroj… Pocítíš nepohodlí.

Apropriace nalezeného filmového materiálu je ve světě umění legitimním způsobem práce. Nicméně, v případě Jiřího Žáka dostává zcela osobní, důvěrnější a zejména uvěřitelný rozměr. Archív materiálů Jiřího dědečka, amatérského filmaře Vladimíra Stuchlíka, skrývá hodiny a hodiny záběrů natáčených od poloviny dvacátého století do dnešních dnů.* Ty jsou použity i pro film Du Forma. Tato informace nás dovede k myšlence, zda-li ve filmu nepromlouvá jakési druhé já v podobě vnuka ke svému dědečkovi? Neuvažuje vnuk o materiálu tak, jak to jeho dědeček nikdy nezkoušel? Je snad ona záhadná osoba chlapce, která mluví k sobě nebo k někomu dalšímu, filmařovým kritikem tlumočící výhrady i respekt k jeho práci?

Už z předchozí Jířího práce můžeme soudit, že cítí potřebu natočený materiál nejen shromažďovat, tak jak to dělal dědeček, ale i nad samotným médiem filmu přemýšlet a podrobit jej rozboru. To, že nás autor příliš nesytí obrazovým materiálem (i když by pravděpodobně měl čím), si odůvodňuji větou, která je součástí vyprávění: Filmový materiál byl drahý a dalo se na něm zachytit jen pár minut. To nutilo amatérské filmaře k tomu si skutečně vybírat. Vnímám ji jako naordinovanou dietu, která slouží ku prospěch věci i k výpovědní hodnotě díla.

*Jiří o svém dědečkovi natočil dokument I Have It All Here; 2013.

Kurator: Marta Fišerová

 

Jiří Žák *1989 ve Zlíně, žije v Praze. Studuje v ateliéru Intermédia III, Tomáše Vaňka na Akademii výtvarných umění v Praze.

 

IMG_1741_web

IMG_1739_web

IMG_1738_web

 

 

 

 

 

Duforma_pluslogo

pozvanka_web

 

Rozhovor s autoerm: